Socializace

Co je to "SOCIALIZACE"?

"Socializace" - slovo, které je tak často používáno a v každé odborné kynologické literatuře. Pro každého psa je „období socializace“ velice důležité a v té nejintenzivnější formě by mělo probíhat v období mezi 7– 12 týdny jeho věku. Jedná se o období, které nejvíce ovlivní chování každého psa v následujícím životě a zdůrazní jeho osobnost. Uvedené období není dobré podceňovat
Pes označený jako špatně socializovaný nevhodně, anebo nepřiměřeně reaguje na běžné situace a věci. Přitom trpí nejen on sám, ale také majitel i okolí. Takový pes je buďto nepřiměřeně bázlivý, anebo se chová agresivně, což většinou pramení ze skrytého strachu. Pes, který neví, jak na vzniklou situaci reagovat, reaguje pudově - útěkem, nebo "zkratově" - kousáním - je to styl: "Bojím se, tak koušu." Každý majitel psa by měl jeho socializaci věnovat maximální pozornost.

Socializací rozumíme seznámení psa se světem, tedy s různými zvuky, věcmi, živočichy, ale i situacemi. Štěně s těmito novými věcmi, situacemi, neznámým prostředím seznamujeme postupně a vždy na vodítku, nebo jej držíme v náruči. Nikdy se nesmí stát, že by štěně před něčím ustrašeně uteklo, či získalo špatnou zkušenost!! Ve štěněčím věku mají takové negativní zážitky až příliš velký význam a často v dospělosti vyústí v nevhodné chování a to nejen v kritických situacích. Štěně musí získat zdravou důvěru k věcem, situacím, různému prostředí, zvířatům a lidem, i když se jedná o psa, který bude mít za úkol hlídat dům, zahradu apod.. Právě výborně socializovaní psi, znalí reakcí a chování lidí, jsou nejlepšími hlídači, protože je nic nepřekvapí a jsou si vědomi své neohroženosti.
Jestliže se štěně bojí a má snahu utéci, je nutné nenásilně a s citem pro vzniklou situaci štěně přesvědčit, že to, čeho se bojí, je jeho „přítel“ - nic mu to neudělá. Vždy se chovejte s naprostou samozřejmostí – jako by se nic nedělo. Nikdy psa neuklidňujeme a nebereme do náruče jen proto aby se utišilo, stejně tak je krajně nevhodné zvyšovat hlas anebo štěně trestat. Protože potřebujeme aby pes vše kolem bral jako „samozřejmost patřící k životu“ , musíme se chovat tak, jak bychom chtěli, aby se choval náš pes. Díky chlácholení a nebo křiku se štěně jen utvrdí v tom, že jeho obavy jsou na místě, neboť i jeho páníček se chová „nenormálně“.

Špatné je i to, když psa něco vystraší, tak z toho místa rychle utéct, či naopak nutit psa se „toho“ dotknout. Zde platí staré známé: „zlatá střední cesta“. Pokračujte tedy tak, jak jste měli původně v plánu a chovejte se zcela přirozeně. Pokud se štěně vzpírá a nechce jít, nebo naopak chce jít rychleji apod., nebojte se použít i silnější zatáhnutí za vodítko. Jakmile se pes uklidní, můžete ho „zběžně pohladit“, ale nikdy jej důrazně nechvalte či neodměňujte, aby nepochopil, že se opravdu „něco hrozného dělo“. Daleko vhodnější je hra se štěnětem, kterou však musíte praktikovat častěji, než jen v momentě kdy štěně překonalo (či překonává) strach.

Jestliže má štěně snahu očichat si věc, které se bojí, dejte mu čas a umožněte mu to. Každopádně je nutné si uvědomit, zda se nejedná o věc, která by mohla štěněti ublížit (nastartovaná motorka, štěkající pes za plotem – hrozí pokousání štěněte,… ). Stále mějte na paměti –žádná špatná zkušenost, protože se z vašeho psa má stát vyrovnaný, kamarádský, ale zároveň neohrožený jedinec.

Přesto i u „špatných zkušeností“ existují výjimky. Ty se vztahují už spíše k výchově, kdy štěně chce udělat to, co nesmí. Jako špatnou zkušenost je možno považovat např.: rozběhnutí se za kočkou = prudké škubnutí za vodítko = špatná zkušenost, požírání odpadků z trávníku = zarachotí vedle něj hozený svazek klíčů, či plechovka s kamínky = špatná zkušenost…

Za špatnou zkušenost nelze považovat zavření psa do kotce, protože i toto je třeba naučit psa co nejdříve, byť se mu v něm zpočátku vůbec nebude líbit.
Seznamujte štěně s ostatními – nechejte jej hladit nejen lidmi různého věku (je ale vhodnější nepodporovat přílišné mazlení a krmení dobrotami, což by mohlo vést k obtěžování), ale také vyhledávejte z důvodu seznámení a dovádění podobně stará štěňata a dospělé psy. Vyhledávejte místa s koncentrací různých domácích a hospodářských zvířat a případně za pomocí vodítka usměrňujte jeho chování. Choďte do lesa, aby se vaše štěně seznámilo s pachem divoké zvěře a naučilo se, že i v lese se musí ovládat a být ovládáno. Nevynechejte různé nádražní haly, panelové domy, výtahy, jízdu autem, vlakem, autobusem. Postupně vyhledávejte místa s větším počtem sem a tam se pohybujících lidí. Samozřejmostí je návštěva u veterináře, ale také uvázání štěněte na malou chvilku u obchodu, zvedání do náruče i „cizí“ osobou …, doslova vyhledávejte nové a nové věci a situace, aby v pozdějším věku nemohlo vašeho psa nic zaskočit. A hlavně nezapomeňte, že čas letí, a že ze štěněte velice rychle vyroste dospělý pes.

Důležité pro zdárný vývoj štěněte, jeho ovladatelnost a vazbu na svou rodinu, je volný pohyb bez vodítka. Jistě na první pohled vypadá složité skloubit připnutí štěněte na vodítko a seznamování s novými věcmi a situacemi, a volný pohyb štěněte bez vodítka. Ovšem není až tak těžké, jen je nutné mít alespoň trochu cit pro situaci a štěněti se opravdu věnovat, nespustit z něj oči. Využívejte této nutnosti volného pohybu co nejčastěji, ale pouze v místech, kde si to můžete dovolit, kde štěněti nehrozí nebezpečí a kde již alespoň jednou či dvakrát bylo a nemůže se ničeho vylekat. Každopádně denní poměr volného pohybu štěněte a jeho vedení na vodítku by měl co do množství mluvit ve prospěch volného pohybu! (nepočítá se volný pohyb v bytě či na zahradě!)